Vytrvalá louka podle vzoru přírody se základními květinami, které jsou vhodné pro obhacení krmné píce pro zvířata a zároveň je prospěšná volně žijícím zvířatům a hmyzu.

Mezofytní stanoviště jsou nejčastěji zastoupena na orné půdě obhospodařované v současnosti nebo

v dobách minulých. . Tyto lokality mají vyrovnané vláhové poměry, nejsou extrémně suché ani zamokřené. Většinou leží v rovinatém nebo zvlněném terému v rozličné nadmořské výšce. Zjednodušeně řečeno „takové běžné místo“.

Květnaté louky je možné pást od 2. roku po založení. Ale lepší je vyčkat až do třetího roku a ve druhém roce pastevní louky sklízet sečí. I v dalších letech je třeba pastevní louky alespoň jednou za rok posekat. Zvířatům chutnají některé rostliny více a jiné mémě. Bez dosekávání nedopasků by časem na pastvině převládly ty méně chutné.

Z dalších agrotechnických opatření můžeme doporučit smykování a vláčení starších porostů na jaře před vegetací, případně během vegetace po skončení pastvy. Hnojení porostu jak minerálními, tak statkovými hnojivy

v sobě nese riziko, že nám vybují některé agresivnější druhy a potlačí ty jemnější. Z tohoto důvodu hnojení můžeme doporučit jen pro starší porosty na chudých půdách a to plnohodnotnými hnojivy s malým obsahem dusíku. Naopak vápnění podporuje druhovou pestrost porostu.

Mulčování (rozsekání luční hmoty do porostu) můžeme doporučit jen na chudých půdách nebo při malém objemu luční hmoty v letních sečích.